Příběh první - Vyvolený osud

3. srpna 2015 v 11:31 | Vev |  Příběhy z lesů Koma (kapitolovka)

V dobách, kdy na zemi panna orleánská zvrátila průběh stoleté války, se na odvrácené straně vesmíru na boží planetě Pontes pyšnili vyspělým světem založeným na souznění s přírodou. Ačkoliv to byla planeta tak ohromná, že na ní ležela celá nebeská říše i podsvětský kraj a do toho dalších tisíc méně známých, ale stejně důležitých zemí, já vyrostla od tohoto světa odříznutá kouzelnými hranicemi Železných hor, jejichž bránu střežil mohutný drak Ariem, v hlubokých lesích Koma, ležících v samotném nitru hor, ve vesnici Ops. Jsme jediný národ, který tu kdy žil, jsme jediný národ, který se tu rodil. Jsme potomci stříbrného kmene elfů, děti Železných hor a ochránci duší přírody.
My se staráme, aby stromy neumírali, květiny zářili všemi barvami duhy a elfské linie zůstali zachovány. Jsme patrony všech dračích stvoření, promlouváme s živly a jako poutníci plníme poslední přání zemřelých, která před smrtí nestačili

vyslovit. Nejsme dobří, ani zlí, stateční ani zbabělí. Jsme odrazem přírody kruté a nemilosrdné, ale i utěšující a blahodárné. Díky této nestrannosti jsme za každé situace spravedliví a náš soud je pravdivý. A ještě jedna věc nestárneme, když nastane náš čas, odejdeme do křišťálového potoka a proměníme se v lesní duše.

Ačkoliv jsem jako malé dítě nikdy nemohla překročit hranice našeho světa, byla jsem s ním ve spojení díky legendám a zvěstem Ofesy, matky naší vesnice, proslulé čarodějky a léčitelky, která tu snámi byla už přes dva tisíce let. Ona přivedla na svět všechny elfské děti, rozené v duhovém stromě Ipu. Byla to ta nejmoudřejší bytost jakou jsem, kdy poznala, byla nám malým elfátkům učitelkou, starším vůdkyní a těm nejstarším oporou a přítelkyní. Dodnes si vzpomínám na její nádherný úsměv a dobrosrdečnost, které nás učila. Vždy oděná v tmavomodrých barvách a na hlavě měla čelenku Ogmet, znak vůdce kmene. Řídila naši cestu a ukazovala nám směr, když jsme si nebyli jistí.

Jak já ji milovala, ale už je to tak dávno. Vzpomínám si, jak mě vždy brávala do lesa na procházky spolu s mou sestřičkou Tiff. Obě jsme se narodili za stejného slunovratu v kmeni Ipu, což bylo nezvyklé. Nikdy před tím a co vím, ani nikdy potom se dvě elfátka ve stejnou chvíli nenarodila. Ofesa nás obě milovala. Možná to bylo proto, že jsme byli jiné. Narodili jsme se bez dechu, a proto nás Ofesa odvedla do síně světel v našem lesním chrámu Opsem a prosila duchy lesa o pomoc. Ti ji vyslyšeli a vdechli nám život. Ovšem nikdo nepočítal s vedlejšími účinky. Tiff do plic duchové vmetli zář duhových pegasů, díky tomu měla zářivou pleť, duhové vlasy a byla velmi okouzlující, chytrá a moudrá, tak jako samotní pegasy. Stejného dne mě Ofesa pokřtila jménem Phénora, nad mou podstatou duchové podle jejího vyprávění prý chvíli bádali. Nakonec mnou nechali projít duchy sivulfů, což jsou stříbrní okřídlení vlci. Záhadná stvoření, která mohou spatřit jen velcí elfí mágové. Já samotná jsem byla celý život bystrá a divoká, ale nejlíp jsem se cítila u rozpadlin Popy, podle legendy to byl kamenný lesní portál pro spojení okolním světem, ale když jednoho dne vypukla válka mezi božími říšemi a do lesů vnikla podsvětská ardmáda démonů, která měla za úkol zničit elfský kmen a spálit strom Ipu, aby přírodní moc a celá říše lesních duchů padla, Ofesin praděd a předchůdce Lamos je s použitím své největší moci zastavil a poslal je zpět do pekelné říše, z posledních sil sám zničil portál, aby nebylo jeho lidu ublíženo a odešel do vod křišťálového potoka. Legenda říká, že se z něj stala mlha, lesní duše, která se prostírá po okrajích lesů Komy a obepíná a chrání vesnici Ops. I přes všechnu hrozivou historii tohoto místa, jsem tu trávila nejvíce času zahleděná do starých rukopisů s dějinami a legendami o okolních národech. Byla jsem takový vlk samotář.

Čas utíkal velmi rychle a já, Tiff a dalších patnáct elfích dětí jsme dosáhli věku dvaceti let, věku vyvolení nebo chcete-li znovuzrození. Je to malý, ale významný, rituál v síni světel, která se nachází v srdci elfího chrámu, kde nám duchové lesa vyhodnotili naše předurčení a dali nám své dary pro cestu osudu. Někteří žáci mužského rodu se stali druidy, strážci nebo honáky. Řada děvčat pak byla předurčena k péči o draky na farmách, jiná se stala strážkyněmi lesa, která se hned po vyhlášení uchýlila k životu v osamění v hlubokých hvozdech Komy. Ovšem bylo tu ještě pár funkcí, které bylo třeba rozdělit, mluvčí duší, kteří se vydávají do světa sbírat a plnit poslední přání zemřelých, která před smrtí nestihli vyslovit, taky se každý rok vybírají dva nový strážci bludných světel, což jsou duše víl, obsahující všechnu jejich moc a historii života dané víly, zajišťují uložení těchto světélek a stráží je, aby jejich moc nikdo nemohl zneužít. A nakonec tu jsou nezlomní a moudří čarodějové. Vládnou přírodními silami a jsou mimořádně inteligentní. Dalo by se říct, že ovládají všechna předurčení a vnímají všechny sféry života. Nicméně jejich postavení jim klade na ramena přemíru zodpovědnosti. Neboť čarodějové bývají velcí ochránci, vůdci a učitelé jejich národa a udržují jejich historickou linii.

Já a Tiff jsme byli nejmladší děti toho roku a tak jsme přistupovali do síně naposled, Tiff šla přede mnou. Byla jsem tenkrát tak nervózní, většina byla o svém předurčení předem přesvědčena, ale já ani nevěděla kdo jsem, celé ty roky jsem pročetla, proseděla ve snění a nebo prolítala s draky po lesích. Ostatně to byla druhá moje nejoblíbenější činnost. Učit malé děti Ariemovy létat.
Jak jsem tam stála dveře se pootvírali, doufala jsem, že je to Tiff.
Vyšla z nich Ofesa: ''Pojď dál, čekají Tě, mé dítě.'' Tiff poslali do chrámových chodeb, kde promlouvala s duchy svých praotců a pramatek, aby tam naplnila svůj osud.Neklidným krokem jsem vešla do síně a zavřela za sebou dveře. Jeden po druhém se mi začlo zjevovat pět hlavních duchů Komy.
''Rádi Tě opět vidíme, Phénoro'' zaznělo jednohlasně. Přikročila jsem blíže a sedla jsem si na obří květinu Mirs, jedinou svého druhu, jejíž záře osvětlila celou místnost do nádherných modrých barev. Duchové zaujali postavení kolem květiny, její listy mě obepnuly a její záře mnou prošla skrz.
''Divoká a nezkrotná jako mládě stříbrného sivulfa, budiž Tvým darem schopnost přenášet se ve všech sférách, živlech i časových pásmech.'' obdaroval mě Oriki, duch cest.
''Sečtělá a inteligentní jako velcí strážci bludných světel, budiž Ti dovoleno využít vědění víl.'' požehnal mi duch víly Aras.
''Odvážná a odhodlaná jako samotný praděd Lamos, budiž Ti dána jeho moc propojit se s dračími duchy.'' dodával nejstarší duch kmene Opsares.
''Mocná a dobrosrdečná jako srdce všech Pontských léčitelů a mágů, budiž Tvým údělem stát se čarodějkou.'' prorokoval mi duch lesů Komy, samotný Komaset.
''Tvým posledním darem budiž,'' zachvěl se hlas dračího ducha času Arpa,''nesmrtelnost.'' V síni se rozlehlo ticho, byl to dar, kterého předtím žádný elf nebyl hoden. Květina se otevřela a já nevěřícně koukala do průsvitné dračí tváře.
''Od dnešního dne jsi se znovuzrodila co by čarodějka věků, tichá pozorovatelka a duše elfského rodu, sběratelka historie a poutnice všech světů. Staneš se stínem vesmíru a duchem života.'' opět jednohlasně zarokovali duchové a rozplynuli se, nezbylo nic než ticho a svit nádherné rostliny.Tenkrát jsem byla ještě mládě a jejich slovům jsem příliš nerozumněla.

Uplynulo sto let na zemi rusové dobyli stát patřící tatarům a v našem světě jsme se loučili s matkou Ofesou, která nás opustila a vítali jsme novou. Nebylo lepšího rozhodnutí než na tento post dosadit mou sestru ctěnou Tiff, znovuzrozenou co by mága přírody a patronku zrození.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama