Milovat je

8. srpna 2015 v 23:00 | Vev |  básnění
Stokrát jsem ji prosil, vždy odmítala.
Kytice jsem jí nosil, nemilovala.
Stokrát stáli o ni jiní, vždy přihnula je.
Dotýkali se, líbali ji. Ona nechtěla mě.


Stokrát jsem ji žádal, nepřijala mě.
U nohou klekával. Odkopla mě.
Chtěla jen ty chlapce. Milovala.
Pro lásku vola, tupce ze mě udělala.
Nože se brousili. Žena křičela.
Chlapci ji pohřbili. Za živa mě nechtěla.

Dobrá žena, stará dáma.
Z chlapců udělala muže.
Za všechno si mohla sama.
Nehoda! Spadla mi na nože.

Hlína ještě udupaná není.
Na náhrobku není ani čára.
Učesán, čekal jsem do setmění.
I mě udělá mužem moje dáma.

Už to skřípe. Už se to veze.
Pot mi stéká z čela.
Pomalu její postel věčná z hrobu leze.
V ní moje vysvoboditelkyně se na mě chvěla.

Nejsladší mezi všema.
Nejkrásnější na světě.
Jenom moje, moje byla.
Jenom má, pro ně už ne.

Svlékal jsem ji a svlékal jsem sebe.
Byl jsem v ní a ona byla ve mně.

Pak jsem s ní tančil, v tom křížů plném sále.
Pro její tělo se těšil a těšil bych se stále,
kdyby mě nezačla svádět, jak na mně visela nahá.
Neodolal jsem té pravdě,
jen Bůh ví, kam má ruka sáhla.

Možná chladná, možná ne živá.
Ale já cítil, že po mně toužila.
Možná ztuhlá, možná že hnila.
Ale já věděl, že jen mě teď chtěla.

Stokrát jsem ji prosil,
stokrát jsem ji žádal.
Vždy když jsem nože brousil,
každá chtěla, abych na její bál křížů chodívával.

A teď jsem muž a líbám je všude.
Má svůdnost - můj nůž. Můj úděl - milovat je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama